Život v divočině, historie a příběhy
Projekt Pralesák vzniká jako rekonstrukce středověkého mýta na historické obchodní cestě. Jeho cílem je přiblížit návštěvníkům život na středověkých stezkách, význam mýtných míst, obchodních cest i každodenní život lidí, kteří touto krajinou po staletí procházeli.
Na těchto stránkách naleznete historii mýta, informace o výstavbě, naučné stezce, fotografie i pozvánky na připravované akce.
Pralesák není jen stavbou historického mýta. Je především místem, kde se historie stává součástí současnosti. Návštěvníci zde mohou poznat význam obchodních stezek, způsob života našich předků, tradiční řemesla, historické zbraně i příběhy poutníků, kteří po těchto cestách putovali po mnoho staletí.
Součástí projektu budou ukázky historického života, fotodokumentace výstavby a pravidelná setkání všech, kteří mají rádi historii, přírodu a středověk. Možná i také naučná stezka, ale to už předbíháme. Takže, začneme popořadě... historií... a jak to bylo se stavbou.
Pralesák není jen kus lesa, pár nadšenců a hromada plánů. Postupně tu vyrůstá středověké mýto se vším, co k němu patří – od staveb přes zázemí pro pocestné až po místa, de se dá spočinout, něco opéct a vyslechnout nějakou tu fojtovu moudrost. Některé věci už slouží, jiné na své zrození teprve čekají. A protože i středověk se musí někde začít, občas nejprve vznikne díra v zemi a teprve potom se ukáže, co z ní vyroste.
Pec Sem doplníme, k čemu bude pec sloužit a co dobrého se v ní jednou upeče. Zatím si na vůni čerstvého chleba musíme počkat.
Útulna Přístřešek pro poutníky, kupce a další pocestné, kteří na cestách potřebovali střechu nad hlavou. Podobná útočiště stávala podél obchodních stezek a chránila před nepřízní počasí, zvěří i lapky. V Pralesáku bude připomínat časy, kdy člověk na cestách ocenil suché místo k odpočinku víc než pohodlnou postel v zájezdním hostinci.
Polozemnice Obydlí částečně zapuštěné do země, jehož podlaha bývala zhruba půl až jeden metr pod okolním terénem. To poskytovalo skvělou tepelnou izolaci (v zimě hřála, v létě chladila). Nad zemí mohly stěny tvořit trámy nebo proutěné výplety omazané hlínou.Střecha sedlová pokrytá došky (slámou), rákosím nebo izolovaná vrstvou hlíny či drnů. Uvnitř bývalo ohniště, které poskytovalo teplo i světlo. Jen s tím kouřem si naši předkové museli poradit po svém.
Zahrádky Žádné zámecké partery ani anglický trávník. Pár políček a zahrádek, kde poroste něco dobrého do hrnce, na chleba nebo jen tak k sezobnutí. Zkrátka kousek země, který nebude jen na okrasu, ale také k užitku. Co se podaří vypěstovat, to se uvidí. Příroda totiž není poddaná a rozkazům se příliš nepodřizuje.
Poutnička Sv. Kryštofa patrona a ochránce poutníků. Provází ty, kteří se vydávají na cesty. Naše poutnička připomíná, že každá výprava má svůj cíl, ale důležitá je i samotná cesta. Ať už putujete daleko do světa, nebo jen k nám do Pralesáku, přejeme vám šťastný krok a bezpečný návrat.
Pan Ovečka Náš keramický bůžek, usazený v Pralesáku v roce 2026. Kdo přesně je, co střeží a jaké má pravomoci, to zatím zůstává zahaleno tajemstvím. Snad dohlíží na zdejší pořádek, snad na úrodu, případně na to, aby se špekáčky nepřipalovaly. Každopádně si zaslouží vlastní místo i fotografii. Takové osobnosti se totiž v lese jen tak nepotkávají.
Brána Vstup do mýta chrání "laťová mřížová vrata" usazená v točnicích. Jsou lehká, pevná a přitom dostatečně průhledná, aby drabanti – zdejší stráž – viděli, kdo přichází. Vždyť co by to bylo za mýto, kdyby stráž nevěděla, koho pustit dál a koho si pořádně prohlédnout? Zvlášť když se od lesa blíží někdo s podezřele velkým pytlem.
Manda Věžovitá stavba strážního a obranného charakteru, která se zvedá nad okolní terén na kůlech. První patro má sloužit jako střelecké podlaží se střílnami, druhé jako předsazená terasa s vysokým laťovým zábradlím. Odtud bude možné sledovat okolí a včas zjistit, kdo se blíží. Zda poutník, kupec, přítel, nebo někdo, kdo by rád prošel bez placení mýta.
Bašta Obranný prvek opevnění ve tvaru podkovy, otevřený směrem dovnitř. Zaoblená vnější strana pomáhala odrážet střely a její tvar umožňoval šetřit stavební materiál. Otevřená strana měla navíc jednu praktickou výhodu: kdyby se bašty zmocnil nepřítel, nemohl se v ní snadno ukrýt před palbou obránců. Inu, i středověké stavitelství mělo své promyšlené vychytávky.
Ohniště Tohle není jen obyčejné místo, kde se rozdělá oheň. Naše podlouhlé ohniště už je na světě a jeho neobvyklý tvar vám Fojt rád vysvětlí. Zatím si přisedněte, spočiňte a opečte si něco dobrého. Chrastí na podpal se v okolí jistě najde dost.
Jen prosíme: před odchodem oheň řádně uhaste, k dispozici je kyblík na vodu. A odpadky, zejména ty nedobové a přírodě nepříliš prospěšné, si zase odneste s sebou. Les není smetiště a zdejší drabanti mají i tak dost práce.
Tohle je zatím jen malá ochutnávka toho, co má v Pralesáku postupně vzniknout. Pořadí staveb ještě neznáme – však ani ve středověku se všechno nepostavilo za jedno odpoledne. Fojte, jestli máš k jednotlivým stavbám další příběhy, vysvětlení, nákresy nebo fotografie, střádej materiály a posílej je. Vytvořím pro ně samostatný list. :-) Už se těším, jak se budu rvát s dalším html kódem. :-D Minimálně Pan Ovečka si fotku zaslouží.
A teď malé upozornění pro všechny budoucí návštěvníky: Nejsem si jista, v jakém pořadí se budou tyto budovy stavět. Jsem si jistá, že 90% těch staveb začíná dírou v zemi. Takže až Pralesák navštívíte, pozor kam šlapete, ať někam nezahučíte. Proto prosíme, díry nezahrabávejte, nepřeskakujte je bez rozmyslu a raději je obloukem obejděte. Mohla by z nich totiž vyrůst stavba, kterou si budete chtít prohlédnout. Tak opatrně na krok! Dnes díra, zítra středověk.