Stezka
Zemské stezky jsou, zejména dnes, velkým tématem. Všimli jste si někdy, třeba na výletě na nějaký středověký hrad, jak často průvodce řekne, že pod hradem vedla důležitá obchodní stezka?
Zkusíme začít hledat nějaké informace podle vzoru Bouzov. Dnes se lehce dočtete o gotickém hradu Bouzovu, spoustu superlativ. Ovšem pravda je taková, že ruina hradu byla v roce 1896 snížena na pouhých 90 cm zdiva, při čemž byla většina středověkého hradu ignorovaná, a do roku 1910 tam vyrostl domeček pro Jasněnku. Sice je to pravda, ale koho to zajímá. Zemské stezky jsou na tom podobně. Možná vedly trošku jinak, ale...
Například hejtman Jakub Štěně z Bělin si svou službou vysloužil biskupské městečko Ostravu. Nechtěl ji. Křivé baráky, prasata na náměstí a jeden ožralý žoldnéř, který hlídá vyvrácenou bránu městského hradu, to všechno na počátku 15 století. Tak, tak nějak prý vypadala dnes významná zastávka na Jantarové stezce.
Když Kosmas popsal ve dvanáctém století stezku, která vedla od hradiště Litomyšle ke knížecímu hradu v Olomouci, zapomenul ji vést přes Brno. Nicméně Brňáci to už napravili. Nic proti Ostravě a Brnu, máme tam kamarády a máme ta města rádi, ale čeho je moc toho je příliš. Chápeme, že super historie města podepřená evropskými dotacemi může být pro spoustu podnikatelů zajímavá, ale je to vzor Bouzov. Tedy vypadá to tak, ale...
Dalším drobným problémkem jsou, ze stejného důvodu, obce. Je třeba jim dát patřičnou historii, tedy usadit je na správné starožitné stezky. První problém je velikost středověkých vsí. Třeba i tři usedlosti, tedy cca 20 lidí, bylo v berním rejstříku uvedeno jako ves. No a možná kvůli těm dvaceti hnojokydům (neurážíme, hnůj je sakra potřebná surovina) panovník okamžitě ohne zemskou stezku, asi. Pak jsou tu naprosté šílenosti. Třeba dědina, kterou držel v nedílu olomoucký biskup a pán na Grumberku, v roce 1349 odvedla každému z majitelů, na Zelený čtvrtek, 3 kopy vajec. Ovšem badatelé dospěli k názoru, že tato obec je ve skutečnosti minimálně o 120 let starší. Držet takovou neplatící dědinu je asi tak výdělečné, jako když si koupíte za dva mega Superba, postavíte ho za barák do kopřiv, zaplatíte veškeré poplatky a za dvacet let si na něj vzpomenete a vezmete rodinu na výlet. Hezké, ale "Bouzov". Radši nebudeme tuhle dědinu ani jmenovat.
Tak když jsme opatrně vynechali věci, které jsou "Bouzov", zkusme to jinak:-).
Středověký člověk neměl ve zvyku pracovat zbytečně. Dnes utrácíme svůj život v zaměstnání, abychom si mohli koupit spoustu zbytečných, lesklých věcí, vzorec... jídlo - oblečení - střecha nad hlavou... je dávno mrtev. Proč to takhle zjednodušujeme? Souvisí to přímo se zemskými stezkami. Dřevěným rýčem nebo lopatou, byť by měly okované hrany, nepřemístíš statisíce tun zeminy. Nedokážete vykopat tunel, odstranit část hory ani postavit několik set metrů dlouhý vysutý most. Co tedy zbývá?
Musíte putovat krajinou, tak jak vám to umožňuje, nikoliv tak, jak to chcete vy. Proto zemské stezky fungovaly podle dvou základních pravidel.
Kam se chcete dostat a jaké jsou možnosti dojít právě tam.
Existují dvě velké a taky nesmiřitelné skupiny badatelů, které uvádí trasu zemských stezek téměř schématicky. Jedna skupina tvrdí, že zemské stezky vedly převážně po náhorních rovinách. Druhá skupina tvrdí, že zemské stezky vedly především údolím řek. Obojí je zajímavé. Jenže jsou to pořád jen teorie. Nevím, jak to máte Vy, ale my to máme na Moravě celkem pestré. Když vyrazíme ze Sněžníku, tedy od pramenu Moravy až po vinohrady na jihu, projdete vlastně všechny typy krajiny. Po sáhodlouhé stati to vypadá, že trasy zemských stezek se nám poněkud ztrácí.
Je tedy třeba najít někoho, kdo by nám mohl pomoc v orientaci kudy jít. Dobře, má čtyři nohy, moudré oči, a říkejme mu třeba kůň. Náš kamarád má spotřebu vody zhruba 50 litrů denně. Tedy chcete-li putovat krajinou, musíte svého přítele, tedy i nemalý majetek, udržet v kondici. Studánka, říčka, potok a tak...
To nám dělá takový nástřel kudy musíme putovat. To je, co? A takových drobných vodítek je veletucet. Studujte, přemýšlejte a pak to zkuste. Jo, myslím to vážně. Ušijte nebo kupte gotické hadry, mimořádně pohodlné oblečení. Opatřete si jednoduchou zbroj nebo mnišskou komži a zkuste to. Určitě ve svém okolí najdete aspoň kousek středověké stezky. No a když bude takových 40 stupňů ve stínu, je to to nejlepší počasí na cestu. Pokud budete potřebovat vědět o zemských stezkách víc, stavte se u nás v Pralesáku na mejtu. Pohoda, oheň, buřt, pivko, ubytování. To všechno za falešný groš.
Moc se na Vás těšíme :-).
Fojt Mýta Pralesák Rytíř Marcus Bezgroš de Grosshof